Také tady zaujal Wolverine, ztělesněný hvězdným Hugh Jackmanem, brzy přední pozice. To potvrzuje i skutečnost, že se nedávno dočkal snímku, který je věnován jen a jen jemu. Ze škatulky sdílené spolu s dalšími X-Meny to tak dotáhl až na špičku, po bok Spider-Manovi, Batmanovi či Supermanovi.

A jelikož je to film, od kterého se očekávají monstrózní výdělky, navíc se točící kolem herně skvěle vytěžitelné postavy, není divu, že se Activision Blizzard prostřednictvím zkušeného studia Raven Software vrhl do vývoje herního zpracování.

Před vývojáři se samozřejmě objevil problém s příběhem. Jistě, šlo by zpracovat některou z četných wolverinových komiksových epizod patřičně filmovou formou. Nebo by šlo víceméně zkopírovat děj filmu. Ve výsledku jde vlastně o prohloubený mix obého.

X-Men Origins: Wolverine se točí kolem „vzniku“ a formování nového superhrdiny. Nejenže se dozvíte, jak se Wolverine dostal ke své adamantiové kostře, ale nahlédnete i do sporů s jeho bratrem Sabretoothem. Paralely s filmem se tu hledají celkem jednoduše, na druhou stranu je třeba říct, že hra jde v některých ohledech o poznání hlouběji.

Po úvodním, velmi pěkně zpracovaném filmečku, který vám názorně ukáže, co se stane, když se drápy potkají s lidskou tkání na tisíc způsobů, a ve kterém Wolverine nezapomene pronést obligátní „I'm the best there is at what I do. But what I do best isn't very nice“, je hráčstvo vrženo do velmi rychle spuštěného víru akce.

Přestože se občas nevyhnete vyskakování, lezení a přeskakování po vertikálních objektech, sem tam si střihnete jednoduchou mechanickou hádanku, je to celé v podstatě o nebržděném kosení nabíhajících hord nepřátel.

To, oč tu běží, je syrový fyzický boj s vojáky, příslušníky domorodých kmenů, mutanty, měniči podob, bossy a samozřejmě také s Loganovým bratrem. Většinou sice není jasné, kde se tito nepřátelé vzali a proč bojují zrovna proti vám s takovou vervou, ale vězte, že na přemýšlení o takových detailech nebudete mít čas.

Autoři si dali evidentně záležet na filmovosti celé hry, jíž přizpůsobili i bojový systém. Ten je zpočátku skutečně lákavý a záživný. Brzy však zjistíte, že byl do značné míry zautomatizován ve prospěch co největší efektnosti. Pokud se s tím smíříte, budete i nadále spokojeni. Zkušenější hráči by se ale přece jen mohli cítit až příliš svázáni.

Obyčejně bojujete dvěma klasickými údery, které se samy formují do pěkných komb. Časem objevíte další údery, díky kterým můžete do bojových kombinací zahrnout i nějaké ty specialitky. Nepočítejte ale s vyvoláváním komb jako takovým. Memorování tlačítek v dané posloupnosti tu nenajdete.

Nutno říct, že boj vypadá zkrátka skvěle. Nechybí četné „finishing moves“, které se jen tak neokoukají, a to i proto, že se pro ně dá využít okolní prostředí (například napíchnutí na kůl). Zaujmou také dlouhé skoky k nepřátelům na jinak nedostupná místa. Ty využijete i při boji s obřími bossy, kterým se tak můžete dostat hezky za krk. Samozřejmě nesmí chybět možnost vyhodit nepřátele do vzduchu a pak si tam s nimi ještě pohrát. Samostatnou kapitolou jsou pak četné naskriptované sekvence, umně zakomponované do hry. Například výskok na letící vrtulník, vytažení pilota a jeho rozšmelcování o vrtuli.

Ze zabitých nepřátel čerpáte jakousi energii, která se dá následně proměnit v módu zuřivosti v opravdu nekompromisní pohyby, jimiž zasáhnete široký okruh nepřátel. Zabitými nepřáteli, ale také sbíráním takzvaných „psích známek“ z krků některých mrtvých vojáků, získáváte zkušenosti a stoupáte na vyšší úrovně. Díky tomu si lze otevírat nové schopnosti a pohyby.

Jistě, X-Men Origins: Wolverine je moc pěknou a precizně zpracovanou rubačkou, ale určitému stereotypu se po čase zkrátka nevyhne. Zejména prostředky misí, ve kterých kosíte stále stejné nepřátele ve stejném prostředí, nepatří k nejsilnějším.

Ještěže nezůstalo jen u toho kosení, ale občas je zapotřebí aspoň trochu zapojit mozek. Už jsme zmínili mechanické hádanky, které se sice dají vyřešit velmi jednoduše a zdržet se na nich prakticky nelze, přesto přinášejí vítané ozvláštnění. Stejně jako skákací pasáže, ve kterých se jde prakticky vždy směrem nahoru.

Kdo by se ale řešením podobných věcí nechtěl zatěžovat, může kdykoliv aktivovat takzvané „Feral Senses“, což je mód se speciální vizuální stránkou, jenž vám ukáže aktivní objekty a naznačí, kudy se máte dále vydat.

Technický aspekt hry možná nepatří na úplnou špičku, autorům se ale stejně povedlo vyždímat z něj takovou grafiku, se kterou nemůže být nikdo nespokojen. Zejména velkolepé, byť lineární exteriéry se povedly. V případě interiérů už je to o něco horší, ale tam si zase můžete prohlížet precizní modely postav.

Zejména pak Wolverina, který v akci utrží nejeden šrám na těle. Může to jít až tak daleko, že uvidíte jen jeho adamantiovou kostru. Zanedlouho se ale zase vyléčí, překvapivě se mu obnoví i typické bílé tílko.

PC verze je s těmi konzolovými víceméně totožná. Nemusíte se tedy bát toho, že bychom dostali nějaký okleštěný zmetek. Rovněž optimalizace se povedla, takže na slušné detaily není třeba ani kdovíjak výkonné sestavy.

Prostřednictvím klávesnice a myši se hra sice ovládat dá, chce to ale delší cvik a i poté budete na nutnost mačkat řadu kláves v hektických situacích nadávat. Je vidět, že X-Men Origins: Wolverine je primárně určen na gamepady.

Na hru podle filmu, respektive komiksu dopadl X-Men Origins: Wolverine velmi dobře. Rukopis zkušených Raven Softwar je znát. Přesto si troufáme tvrdit, že tahle hra se mnohem lépe vyjímá na televizní obrazovce poháněné některou z konzolí. Ostatně, filmové prvky, ze kterých plyne značná míra automatizace, jsou jasně patrné.

Také na počítači si užijete slušnou hratelnost, může se vám ale dříve omrzet a pravděpodobně se nevyhnete komplikacím s ovládáním pomocí klávesnice a myši. Pokud ale holdujete pěkně zpracovaným rubačkám zdůrazňující efektnost, budete spokojeni.